Svátky v pravoslaví

Pravoslavné svátky

Pravoslavný církevní rok začíná 1. září (v římskokatolické církvi začíná liturgický rok adventem – mezi 27. listopadem a 3. prosincem). Církevními svátky lze nazvat ty svátky a dny bohoslužeb, které slouží především jako církevní události: to jsou dny Páně, Bohorodičky a svatých. Hlavních pravoslavných svátků je dvanáct, třináctým je pak sv. Pascha (Velikonoce), která převyšuje všechny ostatní.

Svátky z dvanáctera

Osm z dvanáctera svátků je věnováno Pánu Ježíši Kristu (takzvané svátky Páně) a čtyři Bohorodičce (svátky Bohorodičky):

Narození Přesvaté Bohorodice – 8. září
Povýšení sv. Kříže – 14. září
Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu – 21. listopadu
Narození Páně (Vánoce) – 25. prosince
Křest Páně neboli Zjevení Páně (Theofanie) – 6. ledna
Obětování Páně (Setkání Páně, u nás i Hromnice) – 40 dní po Vánocích (2. února)
Zvěstování Přesvaté Bohorodice – 25. března
Vjezd Páně do Jeruzaléma (Květná neděle) – poslední neděle před Velikonocemi
Nanebevstoupení Páně – 40 dní po Velikonocích
Seslání Ducha Svatého (Padesátnice či Trojice) – 50 dní po Velikonocích
Proměnění Páně – 6. srpna
Zesnutí Přesvaté Bohorodice – 15. srpna

1.

Jednodenní půsty

Středy a pátky. V tyto dny se postí každý zbožný křesťan (není-li půst v tomto dni zmírněn svátkem či památkou významného svatého), protože jsou to památné smuteční dny. Ve středu byl Pán Ježíš Kristus zrazen (Jidášova zrada) a vydán nepřátelům a v pátek byl ukřižován.)
Den před svátkem Bohozjevení (Zjevení Páně) – 18. ledna (Epifanie je noc na přípravu před velkým pravoslavným svátkem, který se nazývá Svátek Křtu Páně. V tento den si připomínáme křest Ježíše Krista v řece Jordán.)
Den Stětí sv. Jana Křtitele – 11. září
Den Povýšení Svatého Kříže Páně – 27. září

2.

Velký půst

Již velkopostní nedělní večerní bohoslužbou na neděli Sýropustní se všeobecným odpuštěním začal Velký půst – svatá čtyřicátnice.

Toto 40 týdenní nejpřísnější postní období v roce začíná tzv. „Čistým týdnem“, kdy probíhá jeden z nejpřísnějších postů v roce; nanejvýše strohý půst je pak o čistém týdnu (tj. prvním týdnu velkopostním) a o strastném týdnu (tzv. pašijovém, který je bezprostředně po Velkém půstu, čili po květné neděli) – zvláště na Velký Pátek.

Velký půst trvá šest týdnů: od pondělka po Sýropustní neděli až po pátek před nedělí Květnou. Sobota Lazarova a následující Květná neděle, spolu s nadcházejícím Velkým strastným (pašijovým) týdnem patří k postnímu období, ačkoliv do samotného Velkého půstu již nespadají.

Velký strastný týden spěje přes Velký pátek, kdy vzpomínáme ukřižování a pohřbení Kristovo, ke Svaté a velké neděli Paschy – Světlému Vzkříšení Kristovu, jehož oslava začíná již o půlnoci z Velké soboty na neděli. Touto půlnocí končí úplně postní období.

3.

Petropavlovský půst

Petro-pavlovský půst nebo Apoštolský půst (lidově také Petrovka) je dalším z postních období v pravoslaví.

Začíná v pondělí po Neděli Všech svatých a pokračuje do svátku svatých, slavných a nejvyšších apoštolů Petra a Pavla (12. červenec). Vzhledem k tomu že datum na který připadá Neděle Všech svatých, je závislý na datumu Paschy, dílka petropavlovského postu není v každém roku stejná.

Petr a Pavel dva sloupy církve rybář a učenec skála a učitel pohanů oba ukazují svou lásku ke Kristu svým životem. Pohled na sv. Petra a Pavla může dodat důvěry každému z nás. Ani jeden z nich nebyl bezchybný… Ale oba byli vybaveni silou k životu a poslání…

4.

Uspenský půst

Toto postní období trvá od 14. do 28. srpna podle juliánského kalendáře a věřící se jím připravují na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice

Tradiční církevní podání o okolnostech, které kdysi provázely událost zesnutí Matky Boží, zní dnešnímu světskému uchu tak fantasticky, že této tradici, kterou všechny předchozí generace bez pochyb přijímaly jako ověřenou pravdu, je dnes už jen málokdo schopen uvěřit. Protože jsme o tomto svátku zde ještě nepsali, budeme se po nejstručnějším popisu tajuplné události věnovat spíše jeho duchovní podstatě.

Tajemná událost, kterou svátek připomíná, má jako základní prvek skutečnost, že pro duši umírající své Matky si přišel sám Pán Ježíš Kristus. Viděli to svatí apoštolové, kteří byli zázračně shromážděni do Jerusalema, aby mohli být okamžiku zesnutí Panny Marie přítomni. A dále – po třech dnech od pochování přečistého těla Matky Boží, apoštolové otevřeli hrob, a zjistili, že tělo tam už není. Podle zjevení přesv. Bohorodice pochopili, že byla vzata z této země i se svým tělem.

5.

Filipovský půst

Vánoce jsou jedním z největších křesťanských svátků. Plný a přesný název zní Tělesné narození našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista. Církev v nich oslavuje vtělení Božího Syna, který byl Otcem zrozen dříve, než byl stvořen svět. Obsahem svátku je tedy skutečnost, že Bůh Syn se stal člověkem. Vzal na sebe lidství, aby jej mohl vykoupit z porušenosti hříchem a navrátit mu krásu a dokonalost, jakou mělo při stvoření. Bůh přijal lidství ze ženy – Panny Marie – a sjednotil tím božství i lidství v osobě Ježíše Krista. Proto o Ježíši Kristu hovoříme jako o Bohočlověku. Podle dogmatické definice IV. všeobecného sněmu, který se sešel roku 451 ve městě Nikáji, je Ježíš Kristus pravý Bůh a pravý člověk.

Oslava Kristova narození nastává začíná dlouho před samotným svátkem. Den po svátku apoštola Filipa začíná přípravná doba svátku, půst, kterému se právě pro toto časové určení říká půst filipovský, nebo prostě půst před Narozením Páně. Trvá od 28. listopadu podle juliánského kalendáře do samotného dne svátku, který má pevné datum a připadá na 7. ledna.

Kalendářárium

PASCHA. Vzkříšení Pána Ježíše Krista

Pro pravoslavné křesťany jsou Velikonoce největším svátkem a ostatní neděle v roce jsou jejich připomínkou. Neděle je pokládána za první a nejstarší svátek. Tento „sváteční den“ vznikl jako připomínka na zázračné Kristovo zmrtvýchvstání. Je označována jako „voskresseňje“ tedy den vzkříšení Pána Ježíše Krista.

Pro stanovení data pravoslavných Velikonoc jsou určující tři podmínky: slaví se po jarním úplňku, po jarní rovnodennosti a po židovských Velikonocích. Východní církve totiž poukazují na to, že podle Bible se Kristovo vzkříšení uskutečnilo právě až po Pesachu. Zároveň však v jejich praxi platí, že je možno se v určité zemi či diecézi (území spravované biskupem) připojit k tamní křesťanské většině a slavit Velikonoce a Vánoce ve stejném termínu jako římští katolíci a protestanti. Úplněk může být nejdříve 22. března a nejpozději 24. dubna. Poslední datum přitom někdy připadá na pondělí a Velikonoce se pak odkládají až na začátek května.

Svátky z dvanáctera

Narození Přesvaté Bohorodice (8. září)

Svátek se slaví na památku narození Panny Marie, dcery sv. Jáchyma a Anny. Ti byli dlouho bezdětní a až po usilovném modlení a zaslíbení dítěte Bohu se jim narodila dcera. Skutečný den jejího narození neznáme. Datum se objevuje poprvé v 5. st. v Jeruzalémě. Byl to výroční den posvěcení baziliky, která byla postavená na místě, kde se podle tamní tradice Matka Boží narodila. Dnes tam stojí bazilika sv. Anny.

Povýšení sv. Kříže (14. září)

Událost povýšení svatého Kříže úzce souvisí s osobou svaté Heleny. Město Jeruzalém bylo v roce 70 po židovském povstání proti římské nadvládě dobyto a zničeno. Velká část města byla zorána a proměněna v pole. Protože však toto místo bylo střediskem celého kraje, postavil zde císař Hadrián úplně nové město, které nazval Aelia Capitolina. Postupně zde bylo obnoveno i původní jeruzalémské křesťanské biskupství. Při vykopávkách nařízených svatou Helenou byl nalezen kříž, na němž byl přibit Spasitel, protože křesťané tento kříž i se dvěma bočními na památku uschovali. Byl také nalezen hrob, do něhož byl Pán Ježíš položen.