Svaté přijímání (Eucharistie) v pravoslavné církvi
Svaté přijímání neboli Eucharistie je jednou z největších svátostí pravoslavné církve. Při svaté Eucharistii přijímá věřící pod způsobou chleba a vína pravé Tělo a pravou Krev našeho Pána Ježíše Krista.
Eucharistie není pouze připomínkou Poslední večeře ani pouhým symbolem Kristovy přítomnosti. Je skutečným tajemným sjednocením člověka s Kristem, pramenem duchovního života a samotným středem božské liturgie.
Pán Ježíš Kristus říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,54)
Proto pravoslavný křesťan přistupuje ke svatému přijímání s vírou, pokáním, modlitbou a vědomím, že přijímá největší svátost církve.
Jak se připravit ke svatému přijímání
Příprava ke svatému přijímání není pouze splněním několika vnějších pravidel. Je především přípravou srdce na setkání s Kristem. Její součástí je modlitba, pokání, půst, snaha o smíření s druhými lidmi a pozorná účast na bohoslužbě.
Pravoslavná tradice obsahuje zvláštní modlitby před svatým přijímáním, které člověka vedou k pokání, pokoře a uvědomění si velikosti svátosti, ke které přistupuje. Rozsah osobního modlitebního pravidla se může lišit podle duchovního stavu, životních okolností a požehnání duchovního otce.
K přípravě tradičně patří také půst. Ke svatému přijímání se obvykle přistupuje nalačno. V případě nemoci, nutnosti užívání léků nebo jiných závažných okolností je vhodné způsob přípravy konzultovat s knězem.
Ke svatému přijímání patří také život pokání a svatá zpověď. Pokud člověk dlouho nebyl u zpovědi ani u svatého přijímání, připravuje se k přijímání poprvé nebo si není jistý, jak má postupovat, je vhodné předem promluvit s knězem.
Před svatým přijímáním se také snažíme odpustit těm, kteří nám ublížili, a sami prosíme o odpuštění tam, kde jsme ublížili my. Ke Kristu přicházíme s touhou po smíření, s pokorou a s vírou v Jeho milosrdenství.
Svaté přijímání – Eucharistie jako oběť
Rozjímajíce o Nejsvětější Eucharistii, připomeneme krátce dogmatické učení o její podstatě.
Eucharistie je nejen svátostí našeho sjednocení s Kristem, ale také svatou obětí. V jejím středu stojí sám Pán Ježíš Kristus, který se za spásu světa jednou provždy obětoval na Kříži.
Eucharistická oběť není novým ani opakovaným ukřižováním Krista. Oběť na Golgotě byla přinesena jednou provždy. Při božské liturgii se však církev tajemným způsobem účastní této jediné Kristovy oběti a zároveň zvěstuje Jeho smrt a Vzkříšení.
V Eucharistii je skutečně přítomen sám Ježíš Kristus. Posvěcené Dary nejsou pouze symbolem nebo připomínkou. Chléb a víno se působením Ducha Svatého tajemným způsobem stávají pravým Tělem a pravou Krví Kristovou.
Proto je Eucharistie nerozlučně spojena s Kristovou obětí na Kříži a zároveň je díkůvzdáním celé církve Bohu. Vždyť samotné slovo „Eucharistie“ znamená díkůvzdání.
Božské ustanovení eucharistie
Svatou Eucharistii ustanovil sám Pán Ježíš Kristus při Poslední večeři se svými učedníky.
Vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a podával učedníkům se slovy:
„Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“
Potom vzal kalich a řekl:
„Pijte z něho všichni, neboť toto jest má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.“ (srov. Mt 26,26–28)
A apoštolům přikázal:
„To čiňte na mou památku.“ (Lk 22,19)
O ustanovení Eucharistie svědčí evangelisté Matouš (Mt 26,26–28), Marek (Mk 14,22–24) a Lukáš (Lk 22,16–20) i svatý apoštol Pavel (1 Kor 11,23–25). Kristus o tajemství svého Těla a Krve hovoří také v šesté kapitole Janova evangelia.
Od apoštolských dob proto církev slaví Eucharistii jako samotný střed svého liturgického a duchovního života.
Přítomnost Pána Ježíše Krista v Eucharistii
Pravoslavná církev od apoštolských dob věří a vyznává, že Pán Ježíš Kristus je ve svaté Eucharistii skutečně přítomen.
Posvěcený chléb a víno nejsou pouze symbolem Kristova Těla a Krve. Působením Ducha Svatého se při božské liturgii tajemným způsobem stávají pravým Tělem a pravou Krví našeho Pána Ježíše Krista.
Tato víra vychází ze slov samotného Krista, ze svědectví Svatého Písma a z nepřerušené Tradice církve. Dosvědčují ji již první křesťanští otcové a učitelé církve, mezi nimi svatý Ignác Bohonositel, svatý Justin Mučedník, svatý Irenej Lyonský, svatý Cyril Jeruzalémský, svatý Jan Zlatoústý a svatý Jan Damašský.
Způsob, jakým se chléb a víno stávají Tělem a Krví Kristovou, zůstává svatým tajemstvím. Církev se nesnaží toto tajemství lidským rozumem vysvětlit, ale přijímá je ve víře a modlitbě.
V každé části posvěcených Darů je přítomen celý Kristus – pravý Bůh a pravý Člověk. Proto církev zachází se svatými Dary s nejvyšší úctou a věřící k nim přistupují s bázní Boží, vírou a láskou.
Eucharistie a Kristova oběť na Kříži
Kristova oběť na Kříži a eucharistická oběť nejsou dvě různé oběti. Pán Ježíš Kristus přinesl sám sebe za spásu světa jednou provždy. Eucharistie tuto jedinečnou oběť neopakuje, ale církev se v ní tajemným a svátostným způsobem účastní téže Kristovy oběti.
Na Golgotě Kristus obětoval své Tělo a prolil svou Krev viditelně, v utrpení a smrti. V Eucharistii je tentýž Kristus přítomen nekrvavým a svátostným způsobem pod způsobou chleba a vína.
Proto při každé božské liturgii církev připomíná Kristův Kříž, Jeho smrt, Vzkříšení, Nanebevstoupení i Jeho slavný druhý příchod. Eucharistie nás tak uvádí do samotného tajemství Kristova díla spásy.
Eucharistie je zároveň obětí díkůvzdání, chvály a modlitby celé církve. Přinášíme Bohu Jeho vlastní dary a spolu s nimi také sami sebe, svůj život, svou víru, svou lásku a své modlitby.
Proto při božské liturgii zaznívají slova:
„Tvoje z Tvého Tobě přinášíme za všechny a za všechno.“
Církev se při Eucharistii modlí za živé i zesnulé, za pokoj světa, za spásu lidí a za všechny potřeby Božího lidu.
Eucharistická oběť je nekrvavá. Kristus při ní znovu netrpí ani znovu neumírá. Je to svátostná přítomnost a zpřítomnění jediné Kristovy oběti, kterou přinesl na Kříži pro spásu světa.
Jak se účastnit svaté Eucharistie
Účast na Eucharistii neznamená pouze být přítomen v chrámu. Božská liturgie nás zve k živému společenství s Kristem a s celou církví.
K Eucharistii proto přistupujeme:
- s živou vírou v Pána Ježíše Krista;
- s pokáním a touhou po změně svého života;
- s modlitbou a pozornou účastí na božské liturgii;
- s láskou a snahou o smíření s druhými;
- a především přijetím Těla a Krve Kristovy ve svatém přijímání.
Je správné přijít na božskou liturgii včas a podle možností se jí účastnit od jejího začátku. Svaté přijímání není samostatným úkonem odděleným od bohoslužby, ale jejím vrcholem.
Když nastane čas svatého přijímání, věřící přistupují ke svaté Číši pokojně a s úctou. Bezprostředně před Číší neděláme prudké pohyby ani znamení kříže, abychom se jí nechtěně nedotkli. Kněz podává věřícím svaté Dary ze svaté Číše lžičkou.
Člověk, který přichází do pravoslavného chrámu poprvé nebo si není jistý, zda může ke svatému přijímání přistoupit, se může před bohoslužbou obrátit na kněze.
Děti a svaté přijímání
V pravoslavné církvi přistupují ke svatému přijímání také malé děti.
Po svatém křtu a myropomazání se dítě stává plným účastníkem svátostného života církve a může přijímat Tělo a Krev Kristovy. Pravoslavná tradice proto nečeká se svatým přijímáním až do určitého věku dítěte.
S rostoucím věkem je dítě postupně vedeno k osobní modlitbě, vědomější přípravě, pokání a později také ke svaté zpovědi podle jeho duchovní zralosti a rady kněze.
Po svatém přijímání
Po přijetí svatých Darů děkujeme Bohu za veliký dar, který jsme přijali. Pravoslavná tradice proto obsahuje zvláštní děkovné modlitby po svatém přijímání.
Podle možností se snažíme zachovat pokoj a duchovní soustředění, které jsme přijali při božské liturgii.
Svaté přijímání však nekončí okamžikem, kdy odejdeme z chrámu. Setkání s Kristem ve svaté Eucharistii má proměňovat také náš každodenní život, náš vztah k bližním, naši modlitbu i naše skutky.
Eucharistie nás učí, že křesťanský život není pouze vztahem člověka k Bohu. U jedné svaté Číše se sjednocujeme s Kristem a zároveň jedni s druhými jako jedno Tělo církve.
„Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10,17)
Původní text, který byl základem této stránky: Přeloženo z ruštiny z aršíku vydaného Svatouspenskou počájevskou lávrou, kterou přeložil Jakub Jiří Jukl
Vydala pravoslavná církevní obec při chrámu sv Cyrila a Metoděje v Praze s požehnáním protopresbytera ThDr. Jaroslava Šuvarského