Svátost manželství

Drazí snoubenci, těší nás, že uvažujete o uzavření církevního sňatku a chcete svůj společný život svěřit Božímu požehnání.

Smysl svaté tajiny manželství

Pravoslavné manželství není pouze slavnostní potvrzení lidské lásky ani pouhá společenská smlouva. Je to svatá tajina, v níž církev prosí Boha, aby spojení muže a ženy posvětil, upevnil a vedl k jednotě v Kristu. Snoubenci vstupují do manželství svobodně a veřejně potvrzují, že jejich rozhodnutí není vynucené. Samotnou svatou tajinu však nesvěřují jeden druhému navzájem: církev ji koná skrze kněze, který se modlí a žehná jejich svazku.

Kristova přítomnost na svatbě v Káni Galilejské připomíná, že Bůh vstupuje také do obyčejného rodinného života, do jeho radosti, práce, starostí i proměn. Manželé jsou povoláni k věrnosti, trpělivosti, vzájemné úctě a obětavé lásce. Jejich jednota není hotovým dílem jednoho dne, ale cestou, na níž se každý den učí žít nikoli pouze pro sebe.

Manželství v Písmu svatém

Už zpráva o stvoření ukazuje muže a ženu jako bytosti povolané ke vzájemné pomoci a jednotě: „A budou ti dva jedno tělo“ (Gn 2,24). Pán Ježíš Kristus tato slova potvrzuje a připomíná: „Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6). Apoštol Pavel přirovnává manželskou lásku ke vztahu Krista a církve, tedy k lásce věrné, pečující a obětavé.

Pravoslavný obřad proto nepoužívá západní formuli „dokud nás smrt nerozdělí“ ani nestaví svatou tajinu pouze na výměně slibů. Modlitby korunovace obracejí pohled manželů k Božímu království a prosí, aby jejich láska dozrávala pro věčnost.

Zasnoubení a korunovace

Pravoslavný svatební obřad má dvě spojené části. Při zasnoubení kněz žehná prsteny a snoubenci si je vymění jako znamení věrnosti a společného rozhodnutí. Při korunovaci jsou nad jejich hlavami drženy koruny. Ty připomínají důstojnost nového rodinného společenství, ale také ochotu nést odpovědnost a přinášet oběť z lásky.

Snoubenci pijí ze společného kalicha a třikrát obcházejí analogion. Tento „společný tanec“ vyjadřuje, že od této chvíle chtějí kráčet životem spolu a s Kristem. Obřad není jen krásnou tradicí: každé jeho gesto hovoří o jednotě, věrnosti, modlitbě a společné cestě.

Kdo může uzavřít pravoslavný církevní sňatek

V pravoslavné církvi se manželství uzavírá mezi mužem a ženou, kteří jsou k sňatku svobodní a vstupují do něj bez nátlaku. Alespoň jeden ze snoubenců musí být pravoslavným křesťanem. U sňatku pravoslavného křesťana s pokřtěným členem jiné křesťanské církve se podmínky posuzují podle církevních pravidel a rozhodnutí příslušného biskupa. Proto je nutné vše včas osobně projednat s knězem.

Kněz se snoubenci také ověří, zda nejsou přítomny překážky církevního nebo občanského práva, například blízké příbuzenství, dřívější neukončené manželství či jiná závažná okolnost. Církevní sňatek se koná pouze se svobodným a vědomým souhlasem obou snoubenců.

Příprava snoubenců

Před svatbou se snoubenci setkávají s knězem. Rozhovory se netýkají jen průběhu obřadu a organizačních podrobností. Pomáhají porozumět tomu, jak pravoslavná církev chápe manželskou věrnost, společnou modlitbu, svátostný život, odpovědnost za rodinu, vztahy s příbuznými i otevřenost vůči přijetí a výchově dětí.

Pravoslavní snoubenci se podle doporučení kněze připravují také modlitbou, zpovědí a účastí na svaté Eucharistii. Konkrétní podoba přípravy se vždy přizpůsobuje jejich situaci.

Kdy kontaktovat kněze

Kněze je vhodné oslovit co nejdříve, ideálně alespoň několik měsíců před plánovaným termínem. Ne všechny dny církevního roku jsou pro konání svatby vhodné a někdy je třeba vyřídit další dokumenty nebo církevní povolení. Termín proto není dobré závazně domlouvat s místem hostiny a dalšími službami dříve, než jej potvrdí kněz.

Při prvním setkání se snoubenci dozvědí, jaké doklady budou potřebovat, jak bude příprava probíhat a co je třeba přinést do chrámu. Kněz s nimi také projde samotný obřad, aby jeho slova a symboly mohli prožít vědomě.

Rodina jako malá církev

Svatbou společná cesta teprve začíná. Křesťanské manželství roste z každodenní věrnosti, schopnosti naslouchat, prosit o odpuštění a znovu začínat. Domov se stává „malou církví“ tehdy, když v něm mají místo modlitba, pravda, úcta, pohostinnost a péče o slabší.

Je-li manželům darováno dítě, přijímají je jako Boží dar a společně nesou odpovědnost za jeho tělesný, duševní i duchovní růst. Hodnota manželství však nespočívá pouze v rodičovství. Také manželé, kterým děti darovány nejsou, mohou svůj svazek naplňovat láskou, službou a plodným životem v církevním společenství.

Manželská krize, odloučení a rozvod

Církev hlásá věrnost a nerozlučitelnost manželství jako Boží záměr a ideál. Zároveň však ví, že lidský hřích může společný život hluboce zranit a někdy dokonce rozvrátit. Vážnou krizi je proto dobré řešit včas, nejen s knězem, ale podle potřeby také s odborným poradcem či terapeutem.

Pokud je ohroženo zdraví nebo bezpečí některého z manželů či dětí, může být odloučení nezbytným krokem ochrany. Nikdo nemá být nucen zůstávat v násilném nebo nebezpečném prostředí pod záminkou zachování manželství.

Občanský rozvod sám o sobě neřeší církevní postavení člověka. Každý případ se posuzuje osobně a s ohledem na konkrétní okolnosti. Pravoslavná církev může v některých situacích z pastýřské ikonomie připustit druhý, výjimečně i třetí sňatek; ten má kajícnější charakter a vyžaduje rozhodnutí příslušné církevní autority. Otázky dalšího svátostného života se proto vždy řeší individuálně s duchovním otcem a biskupem.

Máte-li zájem o církevní sňatek nebo potřebujete probrat svou konkrétní situaci, obraťte se prosím přímo na duchovního správce chrámu.