Pomazání nemocných (Soborovanije)
Pomazání nemocných, nazývané také svatá tajina oleje nebo soborovanije, je svátostí Božího milosrdenství a uzdravující lásky. Církev v ní prosí Krista, Lékaře duší i těl, aby nemocnému daroval úlevu, sílu, odpuštění hříchů a pokoj.
Tato svátost není určena pouze lidem na konci života. Přijmout ji mohou věřící, kteří procházejí tělesnou nebo duševní nemocí, oslabením či dlouhodobým utrpením. Nejde o náhradu lékařské péče, ale o její duchovní doplnění: člověk svěřuje svou nemoc Bohu a přijímá podporu celé církve.
Uzdravení, o něž se při pomazání modlíme, nemusí vždy znamenat okamžité odstranění nemoci. Může se projevit také jako vnitřní posílení, smíření, trpělivost, naděje a odvaha nést životní zkoušku s Kristem.
Kristus přichází k nemocnému
Evangelia opakovaně ukazují, že Pán Ježíš Kristus neprocházel kolem lidské bolesti lhostejně. Přijímal nemocné, dotýkal se jich, odpouštěl hříchy, uzdravoval a vracel jim naději. Stejnou službu svěřil také apoštolům, kteří hlásali pokání a pomazávali nemocné olejem.
„Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“
(Jak 5,14–15)
Tato slova apoštola Jakuba jsou základním biblickým svědectvím o pomazání nemocných. Ukazují, že nejde o soukromý úkon ani o magický prostředek, ale o modlitbu církve, která nemocného obklopuje vírou, láskou a nadějí.
„Vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.“
(Mk 6,13)
Pro koho je svátost určena
Pomazání nemocných není pouze „posledním pomazáním“ pro umírající. Je určeno pravoslavným křesťanům, kteří trpí vážnější tělesnou nebo duševní nemocí, dlouhodobým oslabením, následky úrazu či obtížemi spojenými se stářím. Může je přijmout také člověk, jehož nemoc není na první pohled viditelná, ale skutečně zasahuje jeho život.
O vhodnosti přijetí svátosti je dobré poradit se s duchovním správcem. Pomazání není běžným požehnáním olejem ani obřadem, který by se měl přijímat bez rozlišování. Zároveň však není důvod čekat až do okamžiku bezprostředního ohrožení života.
Nemoc, hřích a Boží milosrdenství
Pravoslavná církev neučí, že každá konkrétní nemoc je trestem za konkrétní osobní hřích. Nemoc a smrt patří k porušenosti světa, do něhož vstoupil hřích, ale utrpení nevinného člověka nelze jednoduše vysvětlovat vinou. Sám Kristus odmítl takové zjednodušené soudy.
Svátost přesto spojuje prosbu za uzdravení s odpuštěním hříchů. Nemoc člověka často odhaluje jeho křehkost a otevírá srdce k pokání. Boží milost se dotýká celého člověka: těla, duše, vztahů i svědomí. Pomazání proto přináší odpuštění zapomenutých či nevědomých provinění, nikoli však jako náhrada svaté zpovědi tam, kde je člověk schopen se vyzpovídat.
Jak soborovanije probíhá
Název soborovanije připomíná společnou, „soborní“ modlitbu církve. Podle plného obřadu slouží sedm kněží, v pastorační praxi však může svátost vykonat i menší počet kněží nebo jediný kněz.
Při bohoslužbě se žehná olej, někdy spojený s vínem jako připomínka milosrdného Samaritána. Čtou se apoštolské a evangelní úryvky a pronášejí se modlitby za uzdravení, odpuštění a posílení nemocného. Kněz poté věřícího opakovaně maže posvěceným olejem ve znamení kříže. Středem obřadu není samotná látka oleje, ale Kristus, který skrze modlitbu církve přichází k trpícímu člověku.
Jaké uzdravení očekáváme
Církev se s důvěrou modlí také za tělesné uzdravení a zná mnohá svědectví o mimořádné Boží pomoci. Svátost však není zárukou okamžitého vyléčení ani prostředkem, kterým bychom mohli Boha přinutit k určitému výsledku.
Boží odpověď může mít různé podoby: ústup nemoci, úlevu od bolesti, účinnější léčbu, vnitřní pokoj, sílu snášet utrpení, smíření s blízkými nebo osvobození od strachu. I tehdy, když nemoc trvá, člověk v ní nemusí zůstat sám. Kristus vstupuje do jeho slabosti a dává mu účast na své vítězné lásce.
Pomazání a lékařská péče
Přijetí svátosti neznamená odmítnutí lékaře, léčby nebo psychologické pomoci. Lékařské poznání a péče mohou být darem Boží prozřetelnosti. Modlitba církve a odpovědná léčba si nekonkurují, ale mohou se navzájem doplňovat v péči o celého člověka.
Jak se připravit
Je vhodné přijít s vírou, pokorou a ochotou svěřit svůj život Bohu. Pokud to zdravotní stav dovoluje, patří k přípravě modlitba, smíření s druhými, svatá zpověď a účast na Eucharistii. Konkrétní podobu přípravy je vždy dobré domluvit s knězem, zvláště když se svátost uděluje nemocnému doma nebo v nemocnici.
V mnoha pravoslavných farnostech se společné pomazání nemocných koná v době Velkého půstu. Svátost však není omezena pouze na toto období: v případě potřeby může být udělena během celého roku.
Starobylá tradice církve
Pomazání nemocných patří k životu církve od apoštolských dob. O modlitbě nad olejem svědčí také starokřesťanské prameny. Během staletí se prostý úkon modlitby a pomazání rozvinul do bohatého byzantského obřadu se sedmi biblickými čteními a modlitbami. Jeho podoba se v jednotlivých místních tradicích může v drobných detailech lišit, jeho smysl však zůstává stejný: církev přináší nemocného Kristu a prosí o uzdravení duše i těla.
Naděje, která neopouští
Ve svátosti pomazání nemocných církev vyznává, že nemoc, slabost ani strach nemají poslední slovo. Poslední slovo patří Kristu, který prošel utrpením a smrtí a otevřel člověku cestu ke vzkříšení. Proto může nemocný přijmout tuto svátost jako skutečné setkání s Boží blízkostí, odpuštěním a nadějí.
Text byl redakčně upraven a doplněn na základě článku metropolity Kryštofa, publikovaného v časopise Hlas pravoslaví 2009/3.